Šárka Němečková

Perseus S  (Linda J. Bielmacz)

Toho bíleho elegána, co se se mnou prohání po kopcích Andaluzie mám vlastně hlavně díky Šárce. Když jsem ji poprvé potkala, nacházela jsem se v delikátním okamžiku – před pořízením si prvního vlastního koně. Byla jsem lehce dotknutá nějakými těmi zkušenostmi, dostatečně naivní nadšenec plný snů a touhy se učit a poznávat cokoliv co se koňského světa týče. V tomto “stavu” jsem se zůčastnila Národní přehlídky arabských koní v Praze. Šárka tam najednou byla, jako zjevení z jiného světa. Plula po aréně ve společnosti svých arabských koní Gianny a Gabora s elegancí sobě vlastní. Její koně s ní byli spojeni neviditelným, ale nepopiratelným až magickým poutem. Bylo mi hned jasné, že bych se s ní rada seznámila a tak se i stalo. Osudové setkání? Nepopiratelně! Ač o dobrých pár let mladší, neuvěřitelně dospělá a názorově vyspělá bytost mi hned padla do noty. Rozuměly jsme si jako dvě dávno ztracené sestry. Tento efekt byl později umocněn i vřelým přijetím její rodiny v mnoha různých obdobích, které později následovaly, kdy mi otevřeli svojí náruč i domov. Jsou to jednoznačně nezapomenutelné momenty spjaté s pocitem upřímného vděku a sounáležitosti…. A najednou jsme spolu byly na cestě na Doubravu – Doubravský Arab, poprvé uviděly “Persíka” jak spoza svých kumpánů pokukuje po skupince dvounožců toulajících se mu po výběhu. Najednou se spolu proháníme po kopcích nad Kraslicemi na její dvouch “ zrzečcích” s Persíkem závratnou rychlostí létajícím na volno okolo a závodícím radostně s větrem. Najednou prožíváme společné léto u Prahy, zakončené předčasně velmi smutnou událostí – ztrátou Gianny, pochmourný návrat do Kraslic a období truchlení, které však díky starostí a péčí o zbylé dva koně pozvolna zmírňuje. Následují předlouhé procházky po neposkvrněné přírodní kopcovité krajině, nekonečná povídání o koních, jejich výcviku a snění snů, jež se jednou stanou skutečností. Najednou odjíždím na nějaký čas do USA a Persi zůstáva v těch nejlepších rukách, abych se s ním pak po nějakém čase vydala prozměnu na jih Evropy, do místa které teď nazýváme domovem… Tato lavina prožitků a zkušeností, kouzelných momentů, osudových setkání a ran je pro mne stále pokladem. Jsem vděčná za každou minutu byť sebevíce bolestnou, jenž je její součástí a pokládám je za dar mého života. Perseus je toho všeho nedílnou součástí a naše pouto je silné. Jeho jezdecké začátky nemohly být lepší. Jistota v terénu, spojení s člověkem a darovaná důvěra jsou plody toho, co jako mladý prožil a jak se s ním zacházelo. Dnes již naprosto bílý skoro 13letý valášek je tím nejlepším společníkem na toulkách po okolí, je statečný, nespěchá, je se “mnou”, zvládá i lehký drezurní výcvik a na jízdárně dává ze sebe vše. Pro nejistého jezdce a děti je tím nejlepším opatrovníkem. Můj vděk a veliké díky teď a tady, navždy a ze srdce jdou mé drahé přítelkyni Šárce

 

Gandal (Petra Tučková)

Chtěla jsem uchovnit svého plnokrevného arabského hřebce, což znamenalo ho ukázat na výstavě. Nemám s tím žádné zkušenosti, tak jsem na netu našla p. Šárku Němečkovou. S tou jsem se domluvila na výcviku hřebce, vše se bez problémů a téměř okamžitě domluvilo a kůň odjel. Nebyl problém s krmením ani napájením (kůň neznal napáječku). P. Němečková mě stále informovala, jak se koni daří a v jaké jsou fázi. Pak jsme se jeli podívat, kůň vypadal velmi dobře, byl mi předveden, vše vypadalo výborně, přesto jsem měla obavy, jak se ukáže v neznámém prostředí na výstavě. Byla jsem velmi mile překvapená, kůň se choval, jako by jezdil minimálně každý rok. Předvedl se úžasně a vyhrál svou kategorii. Měla jsem ohromnou radost a za to musím poděkovat p. Němečkové, protože rozdíl na výstavách mezi našimi a cizími koňmi není ani tak ve vzhledu, ale právě v tom, jak se umí předvést. Děkuji. Petra Tučková